Astronauti ESA

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Astronauti ESA jsou členové sboru astronautů Evropské kosmické agentury (European Astronaut Corps). Sbor astronautů ESA je mezinárodní, nyní sdružuje všechny astronauty členských zemí ESA. Původně v některých zemích fungovaly i národní oddíly astronautů, ale v roce 1998 bylo rozhodnuto o jejich zrušení. Celkem získalo status astronauta ESA 34 lidí, v současné době (od 23. listopadu 2023 má sbor 11 aktivních členů.

80. léta – první lety[editovat | editovat zdroj]

Skupina 1978[editovat | editovat zdroj]

První astronauti ESA se objevili v důsledku dohody s NASA o účasti Evropanů v letech raketoplánu Space Shuttle. V březnu 1977 NASA formulovala požadavky na účastníky kosmických letů a ESA neprodleně zahájila výběrový proces. 18. května 1978 byla oznámena jména prvních tří budoucích astronautů, byli to Ulf Merbold z Německa,Claude Nicollier ze Švýcarska a Wubbo Ockels z Nizozemska. V červenci téhož roku astronauti zahájili přípravu v Houstonu. Všichni tři se dostali do vesmíru, první Merbold v roce 1983, následovaný o dva roky později Ockelsem, Nicollier si na první let počkal až do roku 1992.

Po letech Merbolda (1983) a Ockelse (1985) další lety pod hlavičkou ESA nepokračovaly. Národní kosmické agentury evropských zemí organizovaly lety do kosmu na základě dvoustranných úmluv s Američany a Sověty.

od 90. let[editovat | editovat zdroj]

Oživení pilotované kosmonautiky ESA začalo koncem osmdesátých let, v souvislosti s rozvojem programu evropského raketoplánu Hermes a orbitální stanice Columbus.

Skupina 1992[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 začal výběr kandidátů do oddílu astronautů ESA pro lety v rámci výše uvedených evropských programů, ale předpokládaly se i lety na amerických a sovětských lodích. O několik let později byl Hermes zrušen a stanice Columbus skončila jako modul ISS, a tak lety Shuttlem či Sojuzy zůstaly jako jediná možnost kosmických cest. Výsledky výběru započatého roku 1989 byly vyhlášeny 15. května 1992. Do sboru astronautů ESA přišlo celkem šest nováčků – Belgičanka Marianne Merchez, Španěl Pedro Duque, Francouz Jean-François Clervoy, Němec Thomas Reiter, Švéd Christer Fuglesang a Ital Maurizio Cheli. Příprava astronautů byla soustředěna do Evropského střediska astronautů (European Astronaut Centre, EAC) v Kolíně nad Rýnem, založeného v roce 1990.

Počínaje rokem 1992 evropští astronauti každoročně navštívili stanici Mir či později ISS, v devadesátých letech létali spíše v raketoplánech, v letech 2002 – 2005 výhradně v Sojuzech, poté opět v raketoplánech.

Sloučení s oddíly národních agentur[editovat | editovat zdroj]

V březnu 1998 bylo rozhodnuto o zrušení národních oddílů astronautů zemí Evropské kosmické agentury – tj. oddílů Francie (CNES), Německa (DLR) a Itálie (ASI) – a shromáždění všech aktivních astronautů v jediném sboru astronautů ESA, s plánovaným stavem 16 členů, po čtyřech z Francie, Německa, Itálie a ostatních zemí. Přechod trval do roku 2002. Stav šestnácti lidí nebyl naplněn, po odchodech roku 2007 měl oddíl pouze osm členů.

Skupina 2009[editovat | editovat zdroj]

Skupina 2009 po předání certifikátů o dokončení výcviku v listopadu 2010.

ESA vydala 19. března 2008 informační brožuru o průběhu a požadavcích pro připravovaný výběr astronautů v roce 2008[1] a generální ředitel ESA Jean-Jacque Dordain 3. dubna 2008 informoval o brzkém zahájení výběru.[2] K oficiálnímu vyhlášení pak došlo o týden později s tím, že příjem přihlášek od uchazečů z tehdejších 17 členských zemí agentury začne 19. května 2008.[3] Po měsíci příjmu přihlášek agentura informovala, že se registrovalo skoro 10 tisíc zájemců, kteří nakonec podali 8413 přihlášek včetně požadovaného zdravotního certifikátu, z toho přes 43 % z Francie a Německa.[4] Výběrový tým z nich – pouze na základě podaných přihlášek – určil uchazeče, kteří byli pozváni na první část psychologického testování pomocí počítačových testů.[4] Do další části – individuálních i skupinových psychologických pohovorů zahájených 15. září 2008 – prošlo 192 zájemců,[5] z nichž kolem 80 postoupilo do zdravotního posouzení konaného během ledna a února 2009.[5] Z těch, kdo jím úspěšně prošli, pak odborníci v individuálních pohovorech a závěrečném hodnocení vybrali šest nových astronautů. ESA je představila 20. května 2009. Stali se jimi:[6]

V následujících měsících šestice zahájila základní trénink v EAC a dokončila ho o rok později – slavnostní předání certifikátů se uskutečnilo 22. listopadu 2010[7] a noví astronauti od tohoto data byli k dispozici pro zařazování do letových posádek. Jako první ze skupiny se svého startu do vesmíru dočkal už v roce 2013 Luca Parmitano, když strávil půl roku na ISS při expedicích 36 a 37, jako poslední a o 3 roky později na ISS odletěl Thomas Pesquet. Jako první ze skupiny 2009 řady astronautů opustil počátkem roku 2023 Timothy Peake.[8]

V roce 2015 se k oddílu astronautů připojil Němec Matthias Maurer, který prošel výběrem v roce 2009 jako jeden z 10 nejlepších účastníků, ale do skupiny vybraných kandidátů se nakonec nevešel. Od roku 2010 pracoval v ESA ve vedoucích funkcích útvaru přípravy a podpory posádek. Požadavky základního výcviku splnil v roce 2018.[9]

Skupina 2022[editovat | editovat zdroj]

Snímek z vyhlášení 17členné skupiny kariérních a záložních kandidátů na astronauty v listopadu 2022. Vlevo český člen skupiny, pilot Aleš Svoboda.

ESA v únoru 2021 vyhlásila[10] výzvu, v níž se od 31. března do 18. června mohli přihlásit zájemci astronautický výcvik, a to poprvé včetně uchazečů z Česka.[11] Na výzvu zareagovalo zasláním přihlášek 22 589 lidí ze všech 22 členských států ESA a 3 spolupracujících zemí. Z Česka se přihlásilo 165 mužů a 37 žen.[12]

V lednu 2022 bylo oznámeno, že z došlých přihlášek bylo v první etapě – pouze na základě zaslaných podkladů – vybráno celkem 1391 uchazečů, včetně 29 (z 257 přihlášených)[13] kandidátů na tzv. paraastronauty, tedy astronauty s tělesným handicapem.[14] Z českých uchazečů dále 10 mužů a 6 žen.[15]

ESA současně informovala, že všichni vybraní zájemci budou pozváni na úvodní kolo testování zaměřené na psychickou výkonnost a obsahující kognitivní, technické, motorické a osobnostní testy. U úspěšných uchazečů bude následovat soubor psychologických pohovorů a testů a až poté prověření zdravotního stavu. Uchazeči, kteří úspěšně projdou každou z výběrových fází, budou pozváni k přijímacím pohovorům.[14]

Druhá fáze výběru – úvodní kolo testování – se uzavřelo v březnu 2022 a zhruba 400 žadatelů postoupilo do třetí etapy zaměřené na důkladné psychologické vyšetření mezinárodním týmem odborníků, aby vybraní kandidáti splňovali psychologický profil požadovaný pro práci astronauta. Tato etapa skončila v červnu 2022, ale současně se již od počátku května 2022 rozběhla čtvrtá, zdravotní fáze s dosud úspěšnými uchazeči.[16] Agentura pak v létě rozeslala pozvánky k individuálním pohovorům[17] a na jejich základě vybrala a 23. listopadu 2022 oznámila jména 17 úspěšných uchazečů rozdělených do dvou skupin:[18][19]

Pětice kandidátů na astronauty zahájila svůj základní trénink 3. dubna 2023 v Evropském středisku astronautů (EAC) v Kolíně nad Rýnem.[20] Připojila se k nim také Katherine Bennell-Peggová, ředitelka pro vesmírné technologie v Australské vesmírné agentuře (Australian Space Agency, ASA), která se díky dvojímu – kromě australského také britskému – občanství mohla do výběru astronautů přihlásit. A protože jím úspěšně prošla, ale do závěrečného výběru se nedostala, rozhodla se ASA uhradit náklady na její účast v základním výcviku. Stala se tak prvním kandidátem, kterému EAC poskytla výcvik „na zakázku” podobně, jako to již řadu let činí Johnsonovo vesmírné středisko v Houstonu a Středisko přípravy kosmonautů J. A. Gagarina v Hvězdném městečku u Moskvy.[21]

Celá skupina byla z výcviku slavnostně vyřazena 22. dubna 2024, přičemž bylo zveřejněno také její pojmenování – The Hoppers (Skokani) – vybrané předchozí skupinou astronautů z roku 2009.[22] Jeden z jejích členů, Alexandr Gerst vysvětlil volbu jména odkazem na skutečnost, že nová skupina během výcviku „skákala sem a tam mezi různými třídami”. Někteří z nových kolegů se prý také nechali slyšet, že by měli zájem poskakovat po Měsíci. Na logu skupiny jsou proto její členové vyobrazeni, kterak ve skafandrech skáčou na dětské gumové skákací hračce.[23]

Jako první se již v květnu 2024 dočkali přiřazení do posádek kosmických letů Sophie Adenotová a Raphaël Liégeois, a to pro jarní a podzimní výměnu expedic na ISS (Expedice 75 a 76).[24]

Aktivní astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

Probíhající lety jsou vyznačeny zeleným podbarvením, plánované lety kurzívou.

Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Itálie Cristoforettiová, SamanthaSamantha Cristoforettiová 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 42/43 (Sojuz TMA-15M/ISS) (2014/15) 199 dní, 16 hodin, 42 minut aktivní[25]
Německo Gerst, AlexanderAlexander Gerst 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 40/41 (Sojuz TMA-13M/ISS) (2014),
Expedice 56/57 (Sojuz MS-09/ISS) (2018) 		362 dní, 1 hodina, 50 minut aktivní[26]
Dánsko Mogensen, AndreasAndreas Mogensen 20090520a20. května 2009 ESA EP-18 (Sojuz TMA-18M/ISS/Sojuz TMA-16M) (2015),
Expedice 70 (SpaceX Crew-7) (2023/24) 		209 dní, 2 hodiny a 33 minut aktivní[27]
Itálie Parmitano, LucaLuca Parmitano 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 36/37 (Sojuz TMA-09M/ISS) (2013),
Expedice 60/61 (Sojuz MS-13/ISS) (2019/20) 		366 dní, 23 hodin, 1 minuta aktivní[28]
Francie Pesquet, ThomasThomas Pesquet 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 50/51 (Sojuz MS-03/ISS) (2016/17),
Expedice 65/66 (SpaceX Crew-2/ISS) (2021) 		396 dní, 11 hodin, 34 minut aktivní[29]
Německo Maurer, MatthiasMatthias Maurer červenec 2015 ESA Expedice 66/67 (SpaceX Crew-3/ISS) (2021/22) 176 dní, 2 hodiny a 39 minut aktivní[30]
Francie Sophie Adenotová 20231123a23. listopadu 2023 ESA Expedice 75 (Crew Dragon nebo Starliner/ISS)(2026) (dosud neletěla) aktivní[31]
Španělsko Pablo Álvarez Fernández 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěl) aktivní[32]
Spojené království Rosemary Cooganová 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěla) aktivní[33]
Belgie Raphaël Liégeois 20231123a23. listopadu 2023 ESA Expedice 76 (Crew Dragon nebo Starliner/ISS)(2026/27) (dosud neletěl) aktivní[34]
Švýcarsko Marco Sieber 20231123a23. listopadu 2023 ESA (dosud neletěl) aktivní[35]

Záložní astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

ESA při výběru astronautů do Skupiny 2022 vůbec poprvé v historii vytvořila také tým svých záložních astronautů ESA, a to z kandidátů, kteří úspěšně prošli celým výběrovým procesem, ale v danou chvíli nemohli být přijati. Zůstali u svých dosavadních zaměstnavatelů, ale s ESA uzavřeli smlouvu o poradenství a získali základní podporu. ESA si tak vytvořila zásobník způsobilých uchazečů, kteří jsou schopni zahájit základní výcvik okamžitě, když se pro ně v budoucnu najde „projekt” – příležitost k letu.[18]

Projektoví astronauti[editovat | editovat zdroj]

To se již také od té doby opakovaně stalo – tři ze „záložníků” se již v roce 2023 stali projektoví astronauti, kteří zahájili trénink, a jeden z nich už dokonce v prvních týdnech roku 2024 absolvoval svůj první kosmický let:

  • ESA a Švédská národní vesmírná agentura se v dubnu 2023 shodly na záměru vyslat švédského astronauta z týmu ESA na Mezinárodní vesmírnou stanici komerčním letem společnosti Axiom Space.[36] Záložní astronaut Markus Wand se 1. června 2023 na přechodnou dobu, do splnění povinností souvisejících se svou misí, stal projektovým astronautem Sboru astronautů ESA a zapojil se do intenzívního tréninku, aby splnil vysoké standardy požadované pro vesmírný let.[37] Ten poté absolvoval koncem ledna a počátkem února 2024 jako člen posádky Axiom Mission 3 a na ISS strávil 18 dní.
  • Koncem června 2023 se v EAC ke Sboru astronautů ESA jako projektový astronaut připojil také britský paralympionik a bývalý chirurg John McFall, jinak také jediný kandidát na astronauta s fyzickým hendikepem (v 19 letech přišel při nehodě na motocyklu o část pravé nohy nad kolenem). Sice není jisté, zda někdy skutečně odletí na misi do vesmíru, ale byl zařazen mezi 12 záložních astronautů, aby se mohl při dvouletém tréninku[38] pod dohledem odborníků zúčastnit studie proveditelnosti „Fly!“. Jejím cílem je zhodnotit možnosti zapojení astronautů s tělesným postižením do budoucích vesmírných misí.[18]
  • V srpnu 2023 podepsala s ESA podobnou dohodu jako v případě švédského projektového astronauta také polská vláda[39] a jen o několik dní později, 1. září 2023, se Sławosz Uznański na přechodnou dobu připojil ke Sboru astronautů ESA a zahájil trénink.[40] Zatím není známo, které mise společnosti Axiom Space se zúčastní.
Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Itálie Anthea Comelliniová (dosud neletěla) v záloze[41]
Španělsko Sara Garcíová Alonsová (dosud neletěla) v záloze[42]
Spojené království Meganne Christianová (dosud neletěla) v záloze[43]
Spojené království John McFall od 22. června 2023[p. 1] ESA (dosud neletěl) aktivní na přechodnou dobu[44]
Itálie Andrea Patassa (dosud neletěl) v záloze[45]
Rakousko Carmen Possnigová (dosud neletěla) v záloze[46]
Francie Arnaud Prost (dosud neletěl) v záloze[47]
Německo Amelie Schoenenwaldová (dosud neletěla) v záloze[48]
Česko Aleš Svoboda (dosud neletěl) v záloze[49]
Polsko Sławosz Uznański od 1. září 2023[p. 2] ESA Axiom Mission ? (dosud neletěl) aktivní na přechodnou dobu[50]
Švédsko Marcus Wandt od 1. června 2023[p. 2] ESA Axiom Mission 3/ISS (2024) 21 dní, 15 hodin, 41 minut 20240201aúnora 2024[51]
Německo Nicola Winterová (dosud neletěla) v záloze[52]

Dřívější astronauti ESA[editovat | editovat zdroj]

Země Jméno V oddílu od Oddíl Lety Celkem ve vesmíru V oddílu do
Německo Merbold, UlfUlf Merbold 19780515a15. května 1978 ESA[p. 3] STS-9 (1983), STS-42 (1992), Sojuz TM-20/Mir/TM-19 (1994) 49 dní, 21 hodin, 40 minut konec roku 1999[53]
Švýcarsko Nicollier, ClaudeClaude Nicollier 19780515a15. května 1978 ESA STS-46 (1992), STS-61 (1993), STS-75 (1996), STS-103 (1999) 42 dní, 12 hodin, 9 minut 2007[54]
Nizozemsko Ockels, WubboWubbo Ockels 19780515a15. května 1978 ESA STS-61-A (1985) 7 dní, 0 hodin, 44 minut 1986[55]
Francie Clervoy, Jean-FrançoisJean-François Clervoy 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 4] STS-66 (1994), STS-84/Mir (1997), STS-103 (1999) 28 dní, 3 hodiny, 5 minut 2001[56]
Španělsko Duque, PedroPedro Duque 19920515a15. května 1992 ESA STS-95 (1998), EP-5 (Sojuz TMA-3/ISS/TMA-2) (2003) 18 dní, 18 hodin, 46 minut 20070101a 2007[57]
Švédsko Fuglesang, ChristerChrister Fuglesang 19920515a15. května 1992 ESA STS-116/ISS (2006), STS-128/ISS (2009) 27 dní, 17 hodin, 38 minut květen 2010[58]
Itálie Cheli, MaurizioMaurizio Cheli 19920515a15. května 1992 ESA STS-75 (1996) 15 dní, 17 hodin, 42 minut 19960630a30. června 1996[59]
Belgie Marianne Merchezová 19920515a15. května 1992 ESA neletěla 19941130a30. listopadu 1994
Německo Reiter, ThomasThomas Reiter 19920515a15. května 1992 ESA Sojuz TM-22/Mir (1995-96), Expedice 13/14 (STS-121/ISS/STS-116) (2006) 350 dní, 5 hodin, 36 minut 1. října 2007[60]
Nizozemsko Kuipers, AndréAndré Kuipers srpen 1998 ESA EP-6 (Sojuz TMA-4/ISS/TMA-3) (2004), Expedice 30/31 (Sojuz TMA-03M/ISS) 203 dní, 15 hodin, 51 minut 20181101a1. listopadu 2018[61]
Německo Schlegel, HansHans Schlegel 19870803a3. srpna 1987 DLR, ESA[p. 5] STS-55 (1993), STS-122/ISS (2008) 22 dní, 18 hodin, 2 minuty 20110901a1. září 2011[62]
Německo Thiele, GerhardGerhard Thiele 19870803a3. srpna 1987 DLR, ESA[p. 5] STS-99 (2000) 11 dní, 5 hodin, 40 minut srpen 2005[63]
Itálie Vittori, RobertoRoberto Vittori srpen 1998 ESA EP-3 (Sojuz TM-34/ISS/TM-33) (2002), EP-8 (Sojuz TMA-6/ISS/TMA-5) (2005),
STS-134/ISS (2011) 		35 dní, 12 hodin, 26 minut 2016[64]
Francie Eyharts, LéopoldLéopold Eyharts 19900730a30. července 1990 CNES, ESA[p. 5] Sojuz TM-27/Mir/TM-26 (1998), STS-122/ISS/STS-123 (2008) 68 dní, 21 hodin, 30 minut 20170501a1. května 2017[65]
Francie Haigneré, Jean-PierreJean-Pierre Haigneré 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 5] Sojuz TM-17/Mir/TM-16 (1993), Sojuz TM-29/Mir (1999) 209 dní, 12 hodin, 25 minut 19991101a1. listopadu 1999[66]
Itálie Nespoli, PaoloPaolo Nespoli srpen 1998 ESA STS-120/ISS (2007), Expedice 26/27 (Sojuz TMA-20/ISS) (2011),
Expedice 52/53 (Sojuz MS-05/ISS) (2017) 		313 dní, 2 hodiny, 37 minut 2018[67]
Itálie Guidoni, UmbertoUmberto Guidoni květen 1989 ASI, ESA[p. 5] STS-75 (1996), STS-100/ISS (2001) 27 dní, 15 hodin, 13 minut červen 2004[68]
Německo Ewald, ReinholdReinhold Ewald 19901008a8. října 1990 DLR, ESA[p. 6] Sojuz TM-25/Mir/TM-24 (1997) 19 dní, 16 hodin, 34 minut 2005[69]
Francie André-Deshaysová, ClaudieClaudie André-Deshaysová 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 7] Sojuz TM-24/Mir/TM-23 (1996), EP-2 (Sojuz TM-33/ISS/TM-32) (2001) 25 dní, 14 hodin, 24 minut červen 2002[70]
Francie Tognini, MichelMichel Tognini 19850908a8. září 1985 CNES, ESA[p. 7] Sojuz TM-15/Mir/TM-14 (1992), STS-93 (1999) 18 dní, 17 hodin, 47 minut duben 2003[71]
Belgie De Winne, FrankFrank De Winne 20000101aledna 2000 ESA EP-4 (Sojuz TMA-1/ISS/TM-34) (2002), Expedice 20/21 (Sojuz TMA-15/ISS) (2009) 198 dní, 17 hodin, 34 minut 20120801a1. srpna 2012[72]
Francie Perrin, PhilippePhilippe Perrin 19900730a30. července 1990 CNES, ESA[p. 8] STS-111/ISS (2002) 13 dní, 20 hodin, 36minut květen 2004[73]
Spojené království Peake, TimothyTimothy Peake 20090520a20. května 2009 ESA Expedice 46/47 (Sojuz TMA-19M/ISS) (2015/16) 185 dní, 22 hodin, 11 minut leden 2023[74]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ jako projektový astronaut pro studii proveditelnosti „Fly!“ pro zhodnocení možností zapojení astronautů s tělesným postižením do budoucích vesmírných misí
  2. ↑ a b jako projektový astronaut pro misi se společností Axiom Space
  3. ↑ od září 1987 do ledna 1995 DLR
  4. ↑ od 15. května 1992
  5. ↑ a b c d e od srpna 1998
  6. ↑ od února 1999
  7. ↑ a b od listopadu 1999
  8. ↑ od prosince 2002

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ESA BR-271 ESA Astronaut Selection Brochure and DVD (2008). www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Spaceflight Now | ATV Mission Report | Europe's new cargo freighter safely docks to space station. www.spaceflightnow.com [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ ESA to recruit new European astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b Applicants from all ESA Member States to become European astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Closing in on new astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ ESA Media Relations Office. ESA prepares for the next generation of human spaceflight and exploration by recruiting a new class of European astronauts [online]. ESA, 2009-05-20 [cit. 2009-05-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Graduation of Europe’s new astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Astronaut Tim Peake assumes ambassadorial role for space. GOV.UK [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Matthias Maurer. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Watch live: ESA outlines its search for astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Astronaut selection 2021-22 FAQs. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ 2021 Astronaut VN: Candidates by country and gender. pbs.twimg.com [online]. ESA, 23: června 2021 [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ Final figures show astronaut applicants from all ESA Member States. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ a b Astronaut selection: stage one complete. www.esa.int [online]. [cit. 2022-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Final figures show astronaut applicants from all ESA Member States. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ESA astronaut selection in the final stages. Space Daily [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ ESA astronaut selection in the final stages. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b c ESA presents new generation of astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ ESA presents new generation of astronauts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ ESA's astronaut candidates start training. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Australian astronaut candidate to receive basic training with ESA. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ PEARLMAN, Robert Z. ESA graduates the 'Hoppers': Europeans, Australian pass astronaut basic training. Space.com [online]. 2024-04-23 [cit. 2024-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ European astronaut rookies make the grade. www.bbc.com. 2024-04-22. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. (anglicky) 
  24. ↑ ESA astronauts Sophie Adenot and Raphaël Liégeois assigned for Space Station mission. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Samantha Cristoforetti. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Alexander Gerst. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Andreas Mogensen. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Luca Parmitano. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Thomas Pesquet. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Matthias Maurer. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Sophie Adenot. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Pablo Álvarez Fernández. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Rosemary Coogan. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Raphaël Liégeois. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Marco Alain Sieber. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Sweden intends to send ESA astronaut to the International Space Station. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ ESA proposes Marcus Wandt from Sweden to fly on a future Axiom space mission. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ John McFall: World's first disabled astronaut begins training. BBC Newsround. 2023-06-19. Dostupné online [cit. 2024-05-10]. (anglicky) 
  39. ↑ FOUST, Jeff. Poland signs agreement to fly astronaut on Axiom Space ISS mission [online]. 2023-08-18 [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Sławosz Uznański from Poland to train as a project astronaut at the European Astronaut Centre. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Anthea Comellini. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Sara García Alonso. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Meganne Christian. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ John McFall. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Andrea Patassa. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Carmen Possnig. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Arnaud Prost. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Amelie Schoenenwald. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Aleš Svoboda. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Sławosz Uznański. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Marcus Wandt. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Nicola Winter. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Ulf Merbold. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ Claude Nicollier. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Wubbo J. Ockels. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Jean-François Clervoy. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Pedro Duque. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ Christer Fuglesang. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Maurizio Cheli. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ Lebenslauf von Thomas Reiter. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ André Kuipers. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Hans Schlegel. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Gerhard P.J. Thiele. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Roberto Vittori. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Léopold Eyharts. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Jean-Pierre Haigneré. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. ↑ Paolo Nespoli. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ Umberto Guidoni. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ Reinhold Ewald. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Claudie Haigneré (formerly Claudie André-Deshays). www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ Michel Tognini. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ Frank De Winne. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ Philippe Perrin. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ Timothy (Tim) Peake. www.esa.int [online]. [cit. 2024-05-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Astronauti_ESA&oldid=23957743“