Emanuel Hruška
| Prof. Ing. arch. Dr. techn. Emanuel Hruška, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 31. ledna 1906 Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. srpna 1989 (ve věku 83 let) Praha  Československo |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | pedagog, architekt, učitel, urbanista, památkář a vysokoškolský učitel |
| Příbuzní | Franz Hruschka (bratranec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Emanuel Hruška (31. ledna 1906 Královské Vinohrady[1] – 16. srpna 1989 Praha) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Působil jako urbanista, teoretik, pedagog, zakladatel a spoluzakladatel mezinárodních organizací a zakladatel urbanismu na Slovensku.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 31. ledna 1906 na Královských Vinohradech u Prahy do rodiny bankovního úředníka Emanuela Hrušky a jeho manželky Kláry, rozené Pechotové.[1] Jeho bratrancem byl architekt Franz Hruschka.
V roce 1924 maturoval na reálném gymnáziu v Praze na Vinohradech, v letech 1924–1928 pokračoval studiem na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. V období 1928–1931 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění u profesora Josefa Gočára. V roce 1934 obhájil doktorát technických věd na ČVUT v Praze, v roce 1938 byl habilitován docentem na ČVUT v Praze. V letech 1938–1945 byl zaměstnán jako expert pro urbanismus ředitelství firmy Baťa. V období protektorátu byl členem pražské Plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí.[2] V roce 1945 se oženil, s manželkou žili v Praze, děti neměli.
V období 1948–1962 byl vedoucím Ústavu stavby měst na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Slovenské vysoké školy technické (SVŠT) v Bratislavě, kterou i založil. V roce 1948 byl jmenován předsedou urbanistické komise Svazu slovenských architektů, v roce 1953 řádným profesorem na Stavební fakultě SVŠT a v roce 1958 prvním místopředsedou Ústřední komise státní památkové péče při Ministerstvu kultury ČSR. V roce 1962 se stal jejím předsedou.
V roce 1956 získal titul doktor technických věd. V roce 1965 se stal expertem UNESCO a hlavním redaktorem vědeckého časopisu Architektura & Urbanizmus. V roce 1971 byl zvolen předsedou Československého národního komitétu ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla), který řídil až do své smrti. V letech 1980–1988 byl předsedou Klubu Za starou Prahu. Zemřel 16. srpna 1989 v Praze, kde je i pohřben.
Tvorba a teoretické dílo[editovat | editovat zdroj]
Vytvořil rozsáhlé teoretické dílo v oblasti vývoje a teorie stavby měst, vztahu sídla a krajiny, urbanistické kompozice, dopravních problémů a územního plánování. První práce psal ještě před příchodem na Slovensko:
Na Slovensku v teoretické publikační činnosti pokračoval:
- Úvod do urbanizmu a územného plánovania, 1955
- Vývoj stavby miest, 1961
- Problémy súčasného urbanizmu, 1966
- Stavba miest – jej história, prítomnosť a budúcnosť, 1970
- K tvorbe urbanistického prostredia, 1985
Mezinárodní činnost[editovat | editovat zdroj]
Jeho schopnosti mu umožnily uplatnit se i v zahraničí, což se projevilo aktivním členstvím v mezinárodních organizacích:
- 1955 – spoluzakladatel mezinárodní spolupráce v oblasti péče o památky a výstavbu v historických městech
- od roku 1965 byl expertem UNESCO
- v roce 1967 se stal členem Ekistické společnosti v Aténách
Realizace (výběr)[editovat | editovat zdroj]
- Elektrické domy v Praze-Holešovicích:[3]
- Nájemní dům, Veletržní 13, Praha, 1934
- Nájemní dům, Heřmanova 12, Praha, 1936–1937
- Nájemní domy, Pplk Sochora 34, Praha, 1937–1938
- Vila manželů Kumermanových (též Hruškova vila), Zavadilova 40, Dejvice, Praha, 1936–1937[3][4]
- Městská tržnice na Zelném trhu, Brno (s Vilémem Zavřelem, 1948–1950)[5]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- Roku 1968 mu byla ve Vídni udělena Herderova cena za vědeckou a uměleckou práci evropského významu.
- Roku 1981 mu byla v Bratislavě udělena Zlatá plaketa Slovenské akademie věd Aurela Stodoly za zásluhy v technických vědách.
Dlouhodobým Oceněním jeho angažovanosti a aktivní práce bylo jeho členství v Rakouské společnosti pro územní plánování, v Maďarské urbanistické společnosti, Akademii stavby měst Německa a ve Francouzské akademii architektury.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika VIN N11, sn. 209 [online]. AHMP [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ HOŘEJŠ, Miloš. Protektorátní Praha jako německé město : nacistický urbanismus a Plánovací komise pro hlavní město Prahu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a Národní technické muzeum, 2013. 319 s. ISBN 978-80-204-2773-1, ISBN 978-80-7037-230-2. OCLC 869869467 S. 72.
- ↑ a b Emanuel Hruška [online]. Archiweb.cz [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ Hruškova vila v Dejvicích [online]. Slavnevily.cz [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
- ↑ ELIÁŠOVÁ, Klára. Městská tržnice [online]. Brněnský architektonická manuál [cit. 2024-05-26]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Dulla, M. a kol.: Majstri architektúry. Perfekt 2005, Bratislava, str. 70, 71
- Dulla, M., Moravčíková, H.: Architektúra Slovenska v 20. storočí, Slovart 2002, Bratislava, str. 469
- Josef Hýzler: Kdo byl profesor Emanuel Hruška a doba, ve které žil, in: Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2006
- Přemysl Veverka, Radomíra Sedláková, Petr Krajči, Zdeněk Lukeš, Dita Dvořáková, Pavel Vlček: Slavné pražské vily. Foibos Praha 2007
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Emanuel Hruška
- Emanuel Hruška na Archiwebu
