Přeskočit na obsah

Erik Gustaf Geijer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Erik Gustaf Geijer
Geijerův portrét od Carla Vilhelma Nordgrena
Geijerův portrét od Carla Vilhelma Nordgrena
Narození12. ledna 1783
Ransäter, Munkfors, Värmland, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí23. dubna 1847 (ve věku 64 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Místo pohřbeníStarý uppsalský hřbitov
Povoláníspisovatel, historik, básník, filozof, hudební skladatel a profesor historie na Uppsalské univerzitě.
Národnostšvédská
Alma materUppsalská univerzita (od 1799)
Témataliteratura a dějiny
Literární hnutíromantismus
Významná dílaSvenska folk-visor från forntiden,
Svea Rikes häfder,
Svenska folkets historia
Manžel(ka)Anna Lisa Lilljebjörn (od 1816)
DětiJohanna Ulrika Agnes Geijer
RodičeBengt Gustaf Geijer a Ulrica Magdalena Geisler
PříbuzníHugo Hamilton, Knut Archibald Hamilton, Anna Hamilton-Geete a Eva Sofia Hamilton (vnoučata)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erik Gustaf Geijer (12. ledna 1783, Ransäter, Munkfors, Värmland - 23. dubna 1847, Stockholm) byl švédský romantický spisovatel, historik, básník, filozof, hudební skladatel a profesor historie na Uppsalské univerzitě. Byl také jedním z významných zastánců liberalismu.[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině majitele panství a vyrůstal v liberálně orientovaném prostředí otcova domu.[3] Po ukončení gymnázia v Karlstadu začal roku 1799 studoval filozofii na Uppsalské univerzitě, kde v roce 1806 získal titul magistra. Následné cesty po Anglii posílili jeho sklon k liberalismu. [1] Roku 1810 se stal v Uppsale docentem historie.[4] Roku 1817 získal na Uppsalské univerzitě místo profesora historie a tuto pozici zastával až do odchodu do důchodu v roce 1846. Byl čtyřikrát rektorem univerzity v letech 1822, 1830, 1836 a 1843-44 (rektor byl v té době volen na půl roku) a jako představitel univerzity byl také členem kléru, ale odmítl vysvěcení. Měl velký vliv na studenty. Roku 1880 mu byla v parku university odhalena socha od švéského sochaře Johna Börjesona.[5]

V roce 1824 byl zvolen do Švédské akademie, roku 1826 do Královské švédské akademie literatury, historie a starožitností, roku 1829 do Královské švédské akademie hudby a v roce 19235 do Královské švédské akademie věd.[6]

Poté, co se stal emeritním profesorem, přestěhoval se do Stockholmu, aby mohl snadněji využívat tamní archivy. Zemřel v hlavním městě na jaře roku 1847, ale jeho ostatky byly převezeny do Uppsaly a pohřbeny na Starém hřbitově.[5][7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Titulní stránka Análů švédské říše z roku 1825

Geijer byl nejvšestrannější osobností švédského romantismu.[1] Byl především historik. Zabýval se dějinami švédského národa. Vnesl nový pohled na švédské dějiny zdůrazňováním hodnoty kritického výzkumu a odmítnutím romantizujících představ o národní velikosti. Za aktivní sílu historie považoval lid. Zároveň byl ale také významný básník. Inspirací mu byla staroseverská minulost, hrdinská poezie, ságy, pohádky a lidové písně. Roku 1811 založil ve Stockholmu s několika přáteli tzv. Gótský spolek (Götiska Förbundet) a časopis Iduna, ve kterém šířil své názory a uveřejňoval své básně včetně epických s tématy z pohanských dob. K mnoha lyrickým básním sám složil hudbu a některé z nich zlidověly.[8] Skládal také žalmy a byl jedním z přispěvatelů do nového Švédského kancionálu (Den svenska psalmboken) z roku 1819. Významná byla i jeho činnost folklóristická a sběratelská.[2]

Byl to hluboce nábožensky založený člověk a v romantismu viděl nástroj k oživení religionistiky. Došel ke křesťansko-demokratickému ideálu člověka jako svobodné, nezávislé a sociální bytosti. Snažil se o posílení národního cítění a svým romantickým úsilím o harmonii mezi rozumem a představivostí se postavil proti osvícenskému racionalismu.[2] Jako filozof předjímal fenomenologii, existenciální filozofii a personalismus.[9] Patřil k propagátorům Williama Shakespeara ve Švédsku a roku 1813 přeložil do švédštiny jeho Macbetha.[10]

Po roce 1830 se rozešel se svými předchozími konzervativními názory, zcela se přiklonil k liberalismu, stranil průmyslovému rozvoji země a ostře vystupoval proti otroctví ve švédské kolonii Saint-Barthélemy. Částečně také opustil své romantické postoje a preferoval umírněný realismus. Svou novou ideologii obhajoval v časopise Litteraturbladet, který založil roku 1838.[1][5]

Jako hudební skladatel se zasloužil o rozkvět švédského hudebního života. Složil mnoho písní, které vydal v letech 1834-1846 v devíti sešitcích,[11] sborové skladby, duety a tria a také řadu dodnes hraných klavírních a houslových sonát.[2]

Geijerova socha v parku Uppsalské univerzity

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Om falsk och sann upplysning, med afseende på religionen (1811, O falešném a pravdivém osvícenství s ohledem na náboženství), spis namířený proti osvícenkému racionalismu.
  • Vikingen (1811, Viking), Odalbonden (1811, Svobodný sedlák), Den siste kȧmpen (1811, Poslední hrdina), Den siste skalden (1811, Poslední skald), lyrické, lyricko-epické a epické básně vydané v časopise Iduna většinou s náměty z pohanských dob.
  • Försök till Psalmer (1812, Pokusy o žalmy), nové texty žalmů na tradiční melodie.
  • Svenska folk-visor från forntiden (1814-1817, Švédské lidové písně z dávných dob), třídílná sbírka švédských lidových písní vydaná společně s Arvidem Augustem Afzeliem.
  • Den lilla kolargossen (1814, Uhlířský chlapec), báseň napsaná podle vzoru lidové písně.
  • Svea Rikes häfder (1825, Anály švédské říše), zpracování nejstarších dějin Švédska, dva, díly.
  • Svenska folkets historia (1832–1836, Dějiny švédského národa), empiricky koncipované dějiny, tři díly.
  • Minnen (1834, Vzpomínky).
  • Menniskans historia, det menskliga slägtets ursprung och utveckling (1856, Historie člověka, původ a vývoj lidské rasy), posmrtně vydaný cyklus přednášek z let 1841–1842 vzniklý na zýkladě jeho takzvané filozofie osobnosti (komunita stimuluje rozvoj osobnosti jednotlivce a tím i společnosti).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d HEGR, Ladislav a kol. Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie, Praha: Odeon 1967. S. 133.
  2. ↑ a b c d HARTLOVÁ, Dagmar a kol. Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 172-173.
  3. ↑ JURÍČEK, Ján. Malá encyklopédia spisovateľov světa. Bratislava: Obzor 1978. S. 193.
  4. ↑ Ottův slovník naučný. 9. díl. Praha: Paseka a Argo 1998. S. 990.
  5. ↑ a b c Erik Gustaf Geijer. Uppsala universitet. Dostupné online
  6. ↑ Erik Gustaf Geijer. Swedish Musical Heritage. Dostupné online
  7. ↑ Erik Gustaf Geijer. Geijersamfundet. Dostupné online
  8. ↑ Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha: Paseka a Argo 2001. S. 872.
  9. ↑ LÜBCKE, Poul a kol. Filosofilexikonet. Stockholm: Forum 1997. S. 186.
  10. ↑ GABETTI, Giuseppe. Geijer, Erik Gustaf. Encyclopedia Treccani. Dostupné online
  11. ↑ Erik Gustaf Geijer. Store norske leksikon. Dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erik_Gustaf_Geijer&oldid=23988926“