Herát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herát
شهر هرات
د هرات ښار
Město Herát
Město Herát
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška920 m n. m.
Časové pásmo4:30
StátAfghánistánAfghánistán Afghánistán
ProvincieHerát
Herát
Herát
Herát, Afghánistán
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha182 km²
Počet obyvatel592 902 (2021)
Hustota zalidnění3 257,7 obyv./km²
Etnické složeníHazárové,Tádžikové
Náboženské složeníSunnité
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herát (persky شهر هرات‎, šahr-e Herát) je oázové město a třetí největší město Afghánistánu.  V roce 2020 mělo město odhadem 574 276 obyvatel a slouží jako hlavní město provincie Herát, která se nachází jižně od pohoří Paropamisus (Selseleh-ye Safēd Kōh) v úrodném údolí řeky Hari v západní části země. Starověká civilizace na Hedvábné stezce mezi Blízkým východem, střední a jižní Asií slouží jako regionální centrum na západě země.

Herát sahá až do avestských dob a byl tradičně známý svým vínem. Město má řadu historických památek, včetně citadely Herat a komplexu Musalla. Během středověku se Herát stal jedním z důležitých měst Chorásán. Po dobytí Tamerlánem se město stalo důležitým centrem intelektuálního a uměleckého života v islámském světě.  Za vlády Šáha Rukha (1405–1445) sloužilo město jako ohnisko tímúrovské renesance, jejíž sláva se pravděpodobně shodovala s Florencií během italské renesance jako centrum kulturního znovuzrození. Po pádu Tímúrovské říše byl Herát od počátku 18. století ovládán různými afghánskými vládci.  V roce 1716 se Afghánci z paštunského kmene Durráníů obývající město vzbouřili a vytvořili svůj vlastní sultanát. V roce 1732 je dobyli Afšarídi. Po smrti Nádira Šáha a nástupu Ahmada Šáha Durráního k moci v roce 1747 se Herát stal součástí Afghánistánu.  V první polovině 19. století se stal nezávislým městským státem, čelil několika íránským invazím, dokud nebyl v roce 1863 začleněn do Afghánistánu.  Silnice z Herátu do Íránu a Turkmenistánu jsou stále strategicky důležité. Jako brána do Íránu vybírá pro Afghánistán velké množství celních příjmů.  Má také mezinárodní letiště. Po válce v roce 2001 bylo město relativně bezpečné před útoky povstalců Tálibánu.  V roce 2021 bylo oznámeno, že Herát bude zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Dne 12. srpna 2021 bylo město obsazeno bojovníky Tálibánu v rámci letní ofenzívy Tálibánu.

Páteční mešita v Herátu

Významné památky[editovat | editovat zdroj]

  • Citadela
  • Jama Masjid („Páteční mešita“)
  • komplex Mussala
  • hrobka Chódže Abduláha Ansárího

Osobnosti spojené s Herátem[editovat | editovat zdroj]

  • Chódže Abduláh Ansárí (1006–1088) – perský súfí[1]
  • Fattáhí (?–1448) – perský básník a kaligraf, zemřel v Herátu.
  • Džámí (1414–1492) – perský filosof a básník, zemřel v Herátu.

Následuje časová osa historie města Herát v Afghánistánu.

Časová osa[editovat | editovat zdroj]

Před 15. stoletím[editovat | editovat zdroj]

15.–19. století[editovat | editovat zdroj]

20. století[editovat | editovat zdroj]

21. století[editovat | editovat zdroj]

  • 2010 – Počet obyvatel: 410 700.[17]
  • 2016 – Počet obyvatel: 491 967.[18]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herat Province na anglické Wikipedii.

  1. Encyclopædia Iranica [online]. New York: Center for Iranian Studies Columbia University, 1982-12-15, rev. 2011-07-15 [cit. 2014-08-10]. Heslo ʿABDALLĀH ANṢĀRĪ. (anglicky) 
  2. a b c CENTRE, UNESCO World Heritage. City of Herat. UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2023-02-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c PAUL, Jürgen. The Histories of Herat. Iranian Studies. 2022-01-01, roč. 33, čís. 1–2, s. 93–115. Dostupné online [cit. 2023-02-08]. ISSN 0021-0862. DOI 10.1080/00210860008701977. (anglicky) 
  4. a b c d GOLOMBEKOVÁ, Lisa. The Resilience of the Friday Mosque: The Case of Herat. [s.l.]: [s.n.], 1983. (anglicky) 
  5. a b c d e f Grove Encyclopedia of Islamic Art & Architecture. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k l m BOSWORTH, Clifford Edmund. Historic Cities of the Islamic World. Leiden: Koninklijke Brill, 2007. ISBN 978-9004153882. (anglicky) 
  7. FRYE, Richard N. Two Timurid Monuments in Herat. [s.l.]: [s.n.], 1948. (anglicky) 
  8. a b c d e f g h BALFOUR, Edward Green. The cyclopaedia of India and of Eastern and Southern Asia, commercial, industrial, and scientific; products of the mineral, vegetable, and animal kingdoms, useful arts and manufactures. [s.l.]: London B. Quaritch 1144 s. Dostupné online. 
  9. a b c d e NOELLE-KARIMI, Christine. The Pearl in Its Midst: Herat and the Mapping of Khurasan (15th-19th Centuries). [s.l.]: Austrian Academy of Sciences Press 374 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-7202-4. (anglicky) Google-Books-ID: Kdl9oAEACAAJ. 
  10. LEE, Jonathan L. Afghanistan: A History from 1260 to the Present. [s.l.]: Reaktion Books 797 s. Dostupné online. ISBN 978-1-78914-019-4. (anglicky) Google-Books-ID: asR9DwAAQBAJ. 
  11. MIKHAIL, Volodarsky. Persia's Foreign Policy between the Two Herat Crises, 1831-56. [s.l.]: [s.n.], 1985. (anglicky) 
  12. STEWART, C. E. The Herat Valley and the Persian Border, from the Hari-Rud to Sistan. zenodo.org. 1886-03-01. Dostupné online [cit. 2023-02-08]. DOI 10.2307/1800963. 
  13. MARSH, Hippisley Cunliffe. Description of a Journey Overland to India, via Meshed, Herat, Candahar and the Bolan Pass, in the Year 1872. [s.l.]: [s.n.], 1876. (anglicky) 
  14. BAILY, John. Recent Changes in the Dutār of هرات. [s.l.]: [s.n.], 1976. (anglicky) 
  15. a b UNSD — Demographic and Social Statistics. unstats.un.org [online]. [cit. 2023-02-08]. Dostupné online. 
  16. a b TIRARD-COLLET, Olivier. After the War: the Condition of Historical Buildings and Monuments in Herat, Afghanistan. Írán: [s.n.], 1998. (anglicky) 
  17. United Nations Statistics Division - Demographic and Social Statistics. unstats.un.org [online]. [cit. 2023-02-08]. Dostupné online. 
  18. UNSD — Demographic and Social Statistics. unstats.un.org [online]. [cit. 2023-02-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]