Ostnák malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOstnák malý
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák malý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďostnákovití (Jacanidae)
Rodostnák (Microparra)
Cabanis, 1877
Binomické jméno
Microparra capensis
(Smith, 1839)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák malý (Microparra capensis) je vodní pták z čeledi ostnákovitých, který je ostrůvkovitě rozšířen v subsaharské Africe. Jedná se o jediného zástupce rodu Microparra.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal britský zoolog Andrew Smith v roce 1839. Jedná se o monotypický taxon, tzn. nejsou rozeznávány žádné poddruhy. Druh se řadí do monotypického rodu Microparra.[2] Rodový název Microparra pochází z řeckého mikros („malý“), a Parra, což je blíže neidentifikovaný druh ptáka, dnes synonymum k rodu ostnáků Jacana. Druhové jméno capensis pochází z latiny, ve které znamená „kapský“ (odkaz na Mys Dobré naděje).[3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Ostnák malý má ostrůvkovité rozšíření od Mali po jižní Afriku.[4] Jeho stanoviště tvoří sladkovodní mělké vodní plochy s dostatkem vodní vegetace, jako jsou jezera, močály, rybníky i pomalu tekoucí řeky.[5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Ostnák malý měří na délku pouze kolem 15–16 cm a váží kolem 41 g, což z něj dělá nejmenšího zástupce ostnáků.[6] Je nezaměnitelný díky dlouhým nohám s extrémně dlouhými prsty a drápy. Sympatrický ostnák africký je sice podobný, avšak až čtyřikrát těžší, čili záměna snad hrozí jen mezi dospělým ostnákem malým a nedospělým ostnákem africkým. Ostnák malý má hnědý zobák, spodní čelist je narůžovělá, duhovky jsou tmavě hnědé, nohy nazelenalé a drápy olivově hnědé. Opeření hraje šedohnědými nenápadnými barvami, které jsou shora tmavší než zespoda.[7]

Biologie a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Ostnák malý v přirozeném prostředí (Botswana)

Stejně jako u ostatních ostnáků je život ostnáka malého nerozlučně spjat s vodním prostředím. Ostnák malý tráví většinu aktivní části dne procházením po vodní vegetaci ponořené v mělké vodě, k čemuž mu dobře slouží jeho extrémně prodloužené prsty a drápy, které rozkládají váhu jeho těla. Je poměrně schopným letcem, avšak žije převážně usedavě, některé populace jsou snad potulné. Podobně jako osták africký, i ostnák malý dokáže pohotově kolonizovat nové oblasti (např. v případě záplav), kde se často ještě objeví před ostnákem africkým.[7] Živí se hlavně hmyzem, který hledá hlavně na vodní vegetaci a občas na vodní hladině. Občas může sezobnou i kousek vodní vegetace.[6]

Doba zahnízdění závisí na podmínkách, zejména na míře zavodnění během období dešťů. Na rozdíl od všech ostatních ostnáků, kteří jsou polyandričtí, je ostnák malý monogamista a oba partneři společně staví hnízdo, inkubují, brání teritorium a vychovávají mláďata. Hnízdo představuje jen ledabylá hromádka vodní vegetace, často volně plovoucí na hladině. Hnízdo si ostnáci neustále opravují. Samice klade kolem 3 malých vajec, inkubace trvá kolem 22–24 dní.[6][8] Ptáčata jsou prekociální. Klubou se synchronně a prvních několik dní zůstávají v blízkosti hnízda. Z počátku jim shání potravu rodiče. 10 dní po vyklubání již umí dobře chodit, k prvnímu letu dochází ve věku kolem jednoho měsíce a k úplné samostatnosti kolem dvou měsíců.[8]

Stav populace[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodního svazu ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený, nicméně přiznává, že jeho populační trend je neznámý. [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 89, 254, 293. 
  4. a b Microparra capensis [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-1.RLTS.T22693536A111720873.en. (anglicky) 
  5. GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 113. (anglicky) 
  6. a b c d Handbook of the birds of the world: Volume 3, Hoatzin to Auks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. Dostupné online. ISBN 84-87334-20-2. S. 289. (anglicky) 
  7. a b HAYMAN, Peter; MARCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 215. (anglicky) 
  8. a b HUSTLER, Kit; DEAN, W.R.J. Observations on the breeding biology and behaviour of the Lesser Jacana, Microparra capensis. Ostrich. 2002-09, roč. 73, čís. 3-4, s. 79–82. Dostupné online [cit. 2024-04-29]. ISSN 0030-6525. DOI 10.1080/00306525.2002.11446733. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]