Pseudolingvistika
Jako pseudolingvistika bývá označováno pseudovědecké bádání jazyka. Typické jsou pro ni neznalost či rovnou odmítání lingvistické metodologie a obtížná či nemožná verifikace hypotéz.[1] Vzhledem k tomu, že jazyk bývá jedním z určujících faktorů národní identity, nezřídka jsou pseudolingvistické konstrukty provázány také s nacionalismem a nacionalistickou propagandou.[2] Příkladem je vnímání vlastního jazyka, a přeneseně tedy i národa, jako nadřazeného (starobylejšího, bohatšího, rozvinutějšího, logičtějšího, čistšího apod.) jazykům ostatním, byť ne každé dílčí tvrzení o větší či menší míře rozvinutosti či zastoupení konkrétních jazykových prostředků, kterými se zabývá mimo jiné i jazykové typologie, musí být nutně pseudovědecké. V českém kontextu bývá inspirací pseudolingvistického bádání zejména čeština v kontrastu k němčině či obecněji slovanské jazyky v protikladu k jazykům germánským,[3] ale také například k romštině, vietnamštině či jiným minoritním jazykům.[4]
Historická lingvistika[editovat | editovat zdroj]
Jedním z nejčastějších cílů pseudolingvistických aktivit bývá doména, jíž se věnuje historická lingvistika. Je to motivováno snahou o alternativní výklad dějin, který by pomohl pozvednout prestiž vlastního národa nebo legitimizovat jeho územní či jiné nároky.[2] Příkladem je dílo Antonína Horáka O Slovanech úplně jinak.[3] V něm autor, někdejší kameraman režiséra Karla Zemana, objevuje "ryzí archaickou slovanštinu" v nápisech prakticky všech písem světa, včetně lineárního B, A, etruského, čínského, japonského, korejského, majského a dalších.[3] Na základě toho pak dochází k přesvědčení, že Slované již po mnoho tisíciletí byli nositeli vzdělanosti a písemnictví, které rozšířili do celého světa; byli však podle Horáka zotročeni a "nepohodlná pravda" o jejich vysoké kulturnosti vymazána spiknutím mocných z dějinných záznamů. Vzhledem k diachronnímu rozměru se podobné pseudovědecké počiny nezřídka překrývají a doplňují s pseudoarcheologií, zároveň bývají jako v tomto případě podobné konstrukty součástí širších konspiračních teorií, jež mívají množství stoupenců a obhajovatelů.[5][6]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KRUPA, Viktor; ONDREJOVIČ, Slavomír. Jazykové mýty a ich poslanie. Človek a Spoločnosť [online]. [cit. 2015-11-05]. Roč. 2005, čís. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-01-10.
- ↑ a b VALENT, Dušan. Keď históriu przní nacionalizmus: Fantázie o Praslovákoch a Praslovanoch kontra výskumy. In vivo [online]. 2015-08-17 [cit. 2015-11-05]. (slovenština)
- ↑ a b c HORÁK, Antonín. O Slovanech úplně jinak. Vizovce: Nakladatelství Lípa, 1991.
- ↑ ELŠÍK, Viktor. KOMENTÁŘ: Romové, etnicita a radikální konstruktivisté. Demografie [online]. 2005-07-17 [cit. 2015-11-05]. Dostupné online. ISSN 1801-2914.
- ↑ MATĚJKA, Jiří. O Slovanech úplně jinak. WM magazín [online]. 2009-07-12 [cit. 2015-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ISSN 1213-6816.
- ↑ MATĚJKA, Jiří. O Slovanech úplně jinak - II.. WM magazín [online]. 2010-12-19 [cit. 2015-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. ISSN 1213-6816.